Poruchy chování

Porucha chování

Jde o poruchu, při které se dítě nebo dospívající stále nebo opakovaně chová asociálně.

Zvýšené riziko poruchy chování mají děti s genetickou zátěží, pocházející z nestabilníchnebo nebezpečných rodin, s nedostatečným dohledem a závislé a týrané děti. Riziko výskytu zvyšují i poruchy učení, poruchy pozornosti s hyperaktivitou a duševní poruchy, např. deprese. Děti s poruchou chování mají sklon k neobvyklýmbreakcím na odměnu a trest.

Příznaky a následky

Příznaky se u jednotlivců liší, ale spočívají v agresivním chování, fyzické krutosti, krádežích nebo neustálém lhaní, poškozování cizího majetku a porušováním pravidel, např. záškoláctví. Někdy může být dítě závislé i na drogách a alkoholu. Mnoho dětí se čas od času chová asociálně nebo destruktivně, ale dítě s kondukční poruchou takové chování opakuje po dobu několika měsíců i déle. Kvůli takovému chování mívá potíže s hledáním kamarádů, má nízké sebevědomí a špatně prospívá ve škole.

Diagnóza je obvykle založena na psychiatrickém posouzení chování dítěte, které by mělo odlišit běžné problémové chování, například ojedinělé násilné činy nebo krádeže. Léčba poruchy chování spočívá v psychiatrii( např. v kognitivně- behaviorální terapii ), která bývá složitá, pokud se s ní nezačně včas, může být úspěšná. Je důležité, aby se do léčby zapojili rodiče. Ideální je kombinace rodičovského tréningu, individuální psychoterapie dítěte a rodinné psychoterapie.