Specifické poruchy učení

Specifické vývojové poruchy učení



Některé děti mají problém se čtením, matematikou, psaním nebo praktickými činnostmi, ačkoliv jejich inteligence je dobrá a netrpí ani například zrakovou nebo sluchovou vadou a v jiných předmětech, než je ten „jejich“ problematický, mohou podávat dobrý nebo vynikající výkon. Školní neúspěch v některé konkrétní oblasti, který je v očividném rozporu s ostatními schopnostmi dítěte, může být zapříčiněn některou z těchto vývojových poruch. Vývojové poruchy učení mohou souviset s nerovnoměrným vývojem centrální nervové soustavy, nedostatečnou spoluprací jednotlivých center mozku, nebo drobným poškozením mozku v těhotenství nebo při porodu. Problém může vycházet z z oslabení některé z poznávacích funkcí – například snížená schopnost zrakové nebo sluchové diferenciace může způsobovat problémy při osvojování čtenářských dovedností.

Dnes jsou mezi veřejností stále známější pojmy jako dyslexie, dysgrafie, popřípadě dyskalkulie. Souhrnně tyto potíže s předponou dys, která znamená vadný, špatně fungující, zeslabený můžeme označit jako specifické poruchy učení (SPU). Jde o obtíže při nácviku čtení, psaní a počítání, které postihují často děti nadané, u kterých bychom neočekávali, že by jim učení nešlo. „Málokdo ví, že SPU patří k nejrozšířenějším dětským potížím a že se vyskytují u 5–20 % chlapecké populace. Mezi dětmi s poruchami učení a chování je přibližně 90 % chlapců.“ (Serfontein, 1999, s. 16) Z toho vyplývá, že se SPU častěji vyskytují u chlapců než u děvčat.

Na základě obecné definice specifických poruch učení můžeme definovat specifické poruchy čtení  /dyslexie/, psaní /dysgrafie/, pravopisu /dysortografie/, počítání /dyskalkulie/, kreslení /dyspinxie/, hudebnosti /dysmúzie/, schopnosti vykonávat složité úkony /dyspraxie/. Současně si uvědomíme typické projevy ve vzdělávání a skutečnost, že se jednotlivé obtíže různě kombinují a v různé míře negativně ovlivňují vzdělávání žáků /studentů/ ve všech školních předmětech. Uvedená klasifikace slouží pouze k snadnějšímu pochopení jednotlivých projevů, v běžné praxi se totiž v malé míře setkáváme s jedinci, kteří trpí pouze  jednou z těchto poruch. Nahlížíme na dítě z hlediska celé jeho osobnosti, kdy se jednotlivé projevy specifických poruch učení navzájem kombinují a ovlivňují. 


DYSLEXIE

Je to porucha schopnosti naučit se číst u dítěte s průměrnou nebo nadprůměrnou inteligencí. Dítě má v oblasti čtení horší výkon než v jiných předmětech, čte pomalu, obtížně slabikuje, nebo naopak čte rychle, zbrkle s mnoha chybami, slova si domýšlí. Přeříkává si potichu písmena a teprve potom vysloví slovo nahlas. Někdy není schopno sledovat očima souvisle řádek nebo přecházet plynule z řádku na řádek. Vázne porozumění textu, dítě se natolik soustředí na proces čtení, že mu uniká smysl přečteného. Tyto problémy se mohou na počátku výuky čtení vyskytnout v určité míře u každého dítěte, proto je velmi důležité odborné vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně, aby se odlišila vývojová porucha od jiných příčin čtenářského neúspěchu-např. zraková vada, menší nadání nebo nesprávný pedagogický přístup. Pokud se skutečně jedná o vývojovou poruchu čtení, nemá smysl dril a nadměrné procvičování. V tomto případě je třeba použít specializované metody nápravy, které se praktikují ve speciálně-pedagogickém centru nebo v pedagogicko-psychologické poradně.

 


DYSLEXIE A BIOFEEDBACK


Neurologicko-psychologická metoda reedukace Dirk Bakkera vychází z toho, že každá z mozkových hemisfér má při procesu čtení jinou úlohu. Podle toho, na které polovině mozku, převažuje deficit nebo poškození, rozlišuje dva typy dyslexií. Pravohemisferová dyslexie – dotyčný čte přesně, bez chyb, ale velmi pomalu a těžko si vybavuje obsah přečteného.
Levohemisferová dyslexie – při tomto typu čtou děti rychle, ale s mnoha chybami, hádají a domýšlejí slova.
Bakker vypracoval metodu specifické stimulace, která je zaměřena na méně rozvinutou nebo poškozenou hemisféru – zrakovými, sluchovými nebo hmatovými podněty.
Biofeedback metoda má možnost stimulovat jednotlivé hemisféry cíleně a intenzivně.
Dyslexie je často spojena s jinými problémy – hyperaktivitou, hypoaktivitou nebo poruchou pozornosti. Trénink je proto zaměřen podle konkretních potíží dítěte. Je-li dítě hyperaktivní, je potřeba věnovat prvních deset sezení nácviku zklidnění a koncentrace. Postupně se přechází podle projevů dítěte a výsledku vyšetření z pedagogicko-psychologické poradny k pravostrannému nebo levostrannému tréninku. K dosažení odpovídajícího pokroku je třeba nejméně dalších 20 sezení.

 

 

© AWA Relaxační centrum Brno, fotoepilace, masáže, solná jeskyně, TianDe, meditace, EEG biofeedback