O šungitu

Šungit je specifická prekambrická hornina obsahující uhlík, která dostala svůj název po karelské vesnici Šuňga na břehu Oněžského jezera. Forma uhlíku, z něhož je šungit složen, je charakterizována jako nekrystalická, podobná fullerenu, metastabilní, negrafitujicí, tvořící matrici, v níž jsou rovnoměrně rozmístěné vysoce dispersní silikáty.

Analogie struktury šungitu Zažoginského ložiska v Republice Karelie nejsou v jiných regionech Ruska ani v zahraničí zatím objeveny. Šungit je charakterizován vysokou odolností, nepropustností, chemickou stálostí, elektrickou vodivostí, vysokou aktivitou v oxidačně redukčních procesech, v rozdrobeném stavu má schopnost mísit se s veškerými komponenty. Všechny tyto jeho vlastnosti jej umožňují používat v mnoha odvětvích průmyslu.

Šungit klasifikujeme dle množství obsahujícího uhlíku, dle toho rozlišujeme:

• nízkouhlíkaté (dо 5 % С);

• středně uhlíkaté (5-25 % С);

• vysoce uhlíkaté (25-80% С) šungitové horniny.

Šungit má tyto vlastnosti:

• tvrdost dle mineralogické škály 3-3,5;

• měrná hustota 1840- 1980 kg/м3;

• v popelu obsahuje prvky V, Ni, Mo, Cu, Ce, As, W;

• vysoká mrazuvzdornost;

• téměř nepodléhá oděrům.

Vědecké výzkumy a zkoušky šungitových hornin stanovily vlastnosti tohoto unikátního nerostu:

• schopnost stínit elektromagnetické záření;

• sorpční, katalytické vlastnosti;

• baktericidní vlastnosti;

• vysoká elektrická vodivost.

Mnozí vědci na celém světě se pokoušejí synteticky vyrobit materiály s podobnými vlastnostmi. V Karelii však již před 2 miliardami let sama příroda vytvořila šungit, který léčí, čistí, ozdravuje, normalizuje, regeneruje a navíc napomáhá růstu.

Americkým chemikům se podařilo syntetizovat fullereny - zásadně novou formu existence uhlíku. Uhlík, jak je známo, je základem života na Zemi (energie nutná pro organismy vzniká v buňkách díky okysličování uhlíku). Do nedávna byly vědě známy tři krystalické modifikace uhlíku: nejtvrdší - diamant, nejměkčí - grafit a uměle syntetizovaný - karbin. Fullereny jsou čtvrtou formou existence uhlíku, kterou teoreticky zdůvodnili a později objevili ve složení tzv. uhlíkových hvězd američtí astronauté, za což získali i Nobelovou cenu.

Umělá výroba fullerenů otevřela lidstvu lákavé perspektivy, obzvlášť ve sféře lékařství, protože fullereny se ukázaly jako do této doby nejsilnější z objevených antioxidantů.

Jediným z přírodních zdrojů fullerenů (při čemž ihned 2 druhy С60 и С80) je šungit, který objevil ruský emigrant v USA, profesor S. Cipurskij. Po jeho senzačním objevu se celý svět v jediném okamžiku dozvěděl, jakým unikátním pokladem oplývá Rusko.

Skeptiků bylo mnoho. Bylo těžké uvěřit, že se nerost může stát všelékem proti nemocím. Lithoterapie - léčení kameny, se jevilo jako přežitek nevzdělaných předků. Ale šungitová voda léčila vnitřní onemocnění, šungitová pasta ztišovala vnější bolest a hojila popáleniny.

Ještě v roce 1986, po havárii na Černobylské atomové elektrárně, Ukrajina stínila šungitovým štěrkem jaderný reaktor. Následky technogenní katastrofy se podstatně snížily díky absorpci radiace kamene - zachránce šungitu a jeho „bílému bratru" zeolitu.

Všichni lékaři a léčitele tvrdí, že se člověk má stravovat a léčit tím, co je v prostředí jeho přebývání. Není třeba něco vymýšlet, jenom se zastavit, přijmout bezcenný dar přírody a uvěřit mu.

Karelský šungit

Karelský šungit. Pod tímto názvem jsou šungitové horniny všeobecně známy ve světě jako jedinečný přírodní materiál. Je neobvyklý původem, strukturou obsaženého uhlíku a strukturou samotných hornin. Tímto se vysvětluje řada neobvyklých fyzikálních, chemických, fyzikálněchemických a technologických vlastností, patřících právě jen těmto horninám.

Léčivé vlastnosti šungitu jsou známy již více než 300 let. Již Petr I. v roce 1719 založil lázně Marcialnyje vody v Karelii pro léčení nemocných a raněných vojáků. V této době byl karelský šungit nazýván "aspidným kamenem" a vojákům, kteří se vydávali na cestu předepisovaly nošení kousku šungitu ("aspidný kamen") ve svých tornách a kladení do hrnků pro dezinfekci vody.

Mezí místními obyvateli jsou již dávno známé léčivé vlastnosti vody z pramene "Carevnin ključ" a "Tri Ivana", která protéká skrz šungitové horniny. Až teprve v roce 1878 dostaly tyto unikátní horniny název šungit od jména obce Šuňga, která se nachází na břehu Oněžského jezera. Od tohoto okamžiku začaly první geologicko-průzkumné a zkušební práce, jejichž operativnost se vysvětluje válečnou situací v Rusku a přípravou k Rusko-turecké válce. Karelský šungit na sebe původně upozornil jako možné energetické palivo. Ale pokus o jeho pálení se naštěstí nepodařil.

V XXI.století karelský šungit přichází do hospodářské sféry jako víceúčelová minerální surovina obsahující uhlík, vyžadována pro různé odvětví průmyslu, zemědělství, různé oblasti životní činnosti člověka a v současné době je právem nazývána národním nerostem Karelie.

Karelský šungit je:

• přírodní antioxidant, schopný zvýšit imunitu člověka k vážným onemocněním;

• sorbent, čistící vodu i vzduch od mnohých organických i anorganických sloučenin;

• katalyzátor zabezpečující rozklad sorpčních organických látek a regeneraci sorpčních vlastností;

• nositel vysokého spektra mikroelementů a biologicky aktivních látek, intenzifikujících biologické procesy v organizmu člověka a zvířat;

• materiál stínící negativní vliv elektromagnetického záření různého charakteru.

Šungitové horniny

Šungitové horniny Zažoginského naleziště jsou podrobně prostudovány a již se široce používají:

• V železářském průmyslu a jeho poptávka není plně uspokojena.

• Již více než 10 let se vyrábějí omítky a podlahové krytiny na bázi šungitu, které stíní elektromagnetická záření.

• Zavedena výroba filtrů pro domácnost s použitím šungitových hornin.

• Zbudovány čističky pro čištění povrchových odpadních vod v Moskvě a Snkt-Petěrburgu (Rusko).

• V Rusku se vyrábí nové pneumatiky s použitím šungitové náplně, díky níž jsou zlepšeny jejích technické a technologické charakteristiky.

V současné době to není zdaleka úplný soupis oblastí praktického použití šungitových hornin.

Šungit jako přirozený přírodní komplexní sorbent, máp řadů výhod:

• Nízké náklady ve srovnání s aktivním uhlím a jinými sorbenty;

• Vysoká efektivita sorpce;

• Unikátní baktericidní vlastnosti;

• Netoxické;

• Radioaktivně bezpečné;

Fullereny

Molekula fullerenu,

zvláštní formy čistého uhlíku, byla poprvé objevena v roce 1985 ( parolýzou grafitu ). Fullerenů je řada typů, lišících se počtem uhlíkových atomů.T ypotom vytvářejí spletité prostorové (nano ) konstrukce, která natolik připomínají kopule ( složené s pěti a šesti úhelníků ), jaké navrhoval americký architekt Buckminster Fuller, po němž získaly své jméno.V současnosti jsou získávány fullereny umělou cestou.

            Šungit je jedinný v současné době známý minerál, který obsahuje přírodní fullereny ( směs molekul C⁶⁰ a  C⁷⁰) a menší fullereny se vyskytují, byť ve velmi malých množstvích, i v přírodě, a to v uhelných vrstvách a v sazích.Fyzikální vlastnosti fullerenů závisí v prvé řadě na počtu atomů, které celá konstrukce obsahuje. Nejstabilnější a nejlépe probádanou molekulou je fulleren obsahující 60 uhlíkových atomů C⁶⁰, který svou formou připomíná fotbalový míč. Speciální válcovou formu  jsou i uhlíková nanovlákna, která měří v průměru jen několik namometrů. Vynikají vysokou pevností ,odolností vůči teplu a zejména vysokou schopností vodit elektrický proud.V roce 1993 bylo dokázáno, že fullereny lze nalézt i v přírodě v sazích po úderu blesku.

Prostorová podoba molekuly Fullerenu: